Jaké jsou vlastně děti

z českých menšin?

Především jsou skromné a pracovité. Pomáhají svým rodičům,

a tak jako všechny děti občas zlobí. Oceňujeme jejich morální čistotu

a nezkaženost. I ony sledují nejnovější trendy a přejí si.

 

A tak je to správně. Jsou vděčné a nezapomínají. Váží si toho,

že za nimi přijedete, stejně tak si vážíme my jich, za to, jak nás berou

a vždy s nadšením přijmou mezi sebe. Nezáleží na tom, že jsme

už dospělí. Než se nadějeme, hrajeme s dětmi na babu a nebo třeba jejich oblíbenou hru s názvem "okurka".

 

A i když se už smráká a volá se k večeři, nechtějí nás pustit, a hned

si domlouváme sraz na další den.

Musím přiznat, že často zapomínáme, jak děti rostou.

Už to nejsou malí prckové, ale velcí školáci, kteří odchází studovat na vzdálenější školy. To se pak stýská nejen nám,

ale celé vesnici.

 

Jeden člen party prostě chybí. Není pravda, že neví,

co by si přáli, vědí to, a možná i víc než jakékoliv jiné děti.

 

Těší fakt, že nás vnímají jako vzor a inspiraci. Děti se chtějí stát i profesionálními sportovci, takže o své zástupce nemusíme mít strach.

 

A že jsou šikovní! Velmi nás překvapují, jak nadaní jsou. Jelikož musí pomáhat doma, na poli apod. jsou fyzicky zdatní, mají silu, dobrou fyzickou kondici a i soustředěnost. To se pak učí v takovémto kolektivu samo. Navíc jsou nadšení a s radostí poslouchají všechna vaše slova, tak jak to jen umí oni.

Řekni nám svůj sen

Kontaktujte nás

Pokud by Vás cokoliv zajímalo, neváhejte nás kontaktovat.

© 2020 by Josef and Martina Ptáčkovi